Altairové Zvěsti

Poslední zvěst o závěrečném dni našeho krásného dobrodružství vypráví o veselí, hraní her, spoustě smíchu i začínajícího smutku z brzkého odjezdu. Mezitím, co během celého dne děti nacvičovaly představení zvané “Spektákl”, dospělým svištěly šípy u terče a završil se tak celotáborový střelecký turnaj. Vítězem se stal indián Tlapa, ale hrdě odmítl odměnu v podobě moc pěkného luku a přenechal ho druhé nejlepší střelkyni, kterou je Tala. Kéž její šípy létají vždy do středu terče. V podvečer nás Jen všechny zavřel do krabičky pro skřítky a tak se můžeme těšit na krásně malované obrázky. Cvičení Spektáklu přineslo sladké plody a u jeho hraní se rozezníval smích celým údolím. Z mnohých válečníků a squaw budou jistě dobří kejklíři. Poslední noc pod hvězdami strávil celý lid společně u Ohně loučení. Vesnicí se linul zvuk loutny a zpěv malých i velkých. Kéž luna ochraňuje lid Altairu a za rok se zde opět sejdeme v hojném počtu. Howgh

Dnešní den sluneční kotouč prahl více než bychom si přáli, proto byla vhodná doba na vodní bitvu mezi dětmi a dospělými. Veselí pokračovalo hrou hutut a radostný povyk se linul okolím. Po poledním jídle se vrátil do ležení obr Erham, kterého při výpravě za kameny napadli skřeti, kameny vyprávěly více než obvykle a celý lid se shodl, že nesmíme nechat kladivo v naší vesnici. Zlo by se neustále snažilo proniknout k nám a zmocnit se této magické zbraně. Proto jsme se ozbrojili a vypravili na cestu k prakameni obrů, kde jsme vrátili sílu mocného kladiva bohyni Matce Země. Zlo odtáhlo zpět do temnoty a Svět Altairu byl konečně v bezpečí. Zapálili jsme hodokvasný oheň, jedli, pili, veselili se společně s hudebníky dobové kapely a nadšeně sledovali ohnivé představení. Nechť dnešní noc provází radost v našich srdcích.

Slunce se vyhouplo nad ležení a osvítilo den zasvěcený přípravám na závěrečnou bitvu, během níž se rozhodne, kdo získá ono magické kladivo. Válečníci se pod vedením starších učili bojovým technikám, tiché chůzi i útoku, zatímco jinde probíhala výroba zbraní, které měly sloužit jako opora v nadcházejícím střetu. Odpoledne se shromáždili indiáni v kruhu, kde mladí squaw a bojovníci prošli indiánským obřadem přijetí do klanu, při němž prokázali odvahu, znalosti přírody a schopnost pohybovat se lesem neslyšitelně. S příchodem tmy se na místě údajného dopadu kladiva falanga seřadila do útočné formace, magický kruh ochrany se spojil a vypukla nelítostná bitva se skřety a babicemi, kteří tentokrát útočili neobvykle ostře. Skřeti a babice byli nakonec zatlačeni mimo louku a kladivo bylo definitivně v rukou našich bojovníků. Zástupce obrů se na noc vydal poradit se s kameny o neznámých runách na kladivu a budoucnosti kladiva v našem ležení. Lid se rozešel do svých zubrů, kde za tiché noci, střeženi mocí kladiva, hledal klid po dni plném odvahy a zkoušek.

Sluneční kotouč se vyhoupl na oblohu a začal nový den plný zážitků. Všichni vytáhli ze svých batožin bílé oděvy a naučili se umění batikování. Tlapka se Srnkou připravily pro děti hru s vajíčky, kde šlo nejen o zručnost, ale i o chytrost. V podvečer nastal čas na indiánskou výpravu, která určí, kdo je hoden se z mladých squaw a válečníků stát indiánem či indiánkou. Všichni otestovali svou odvahu, um tiché chůze v lese či znalosti o bylinách a zvířecích stopách. Luna se vyhoupla na oblohu a opět září jako sluneční svit během dne. Za tiché noci se začaly z lesa poblíž ležení ozývat rány a skřeky. Falanga se seřadila do útočné formace, magický kruh se spojil a započal nelítostný boj. Skřeti se ale drželi zvláštně pozadu, což nepatří mezi jejich všední zvyklosti. Za našimi zády se objevil dým a neznámý běžec proběhl ležením. Nikdo si ho zprvu nevšiml, protože skřeti upoutali naši pozornost, a on tak měl dostatek času ukrást dalekohled a zničit vyrobenou trojnohu. Skřety se nakonec podařilo zatlačit mimo naši louku, ale dalekohled byl nadobro ztracen. Lid se rozešel s obrovským zklamáním, vztekem a bezradností do svých zubrů a tee-pee. Ráno moudřejší večera. Ať duchové lesa střeží naše sny.

Dnešní poklidný den, během kterého se opět hrály hry o zlaté valounky a zlepšovalo umění falangy, nám narušily večerní události na výpravách směrem k možným místům, kam má dopadnout mocné kladivo. Jedna z výprav potkala na své stezce Lešije, strážce lesa, který zablokoval cestu, aby nikdo nemohl pokračovat dál. Na druhé výpravě muselo být naprosté ticho, protože u místa dopadu slídily a ječely babice, které v nedávné době navštívily i naše ležení. Obě výpravy se v pořádku dostaly zpět k místu, kde se vydává jídlo. Zde jsme ale nalezli svázaného Druida, který mluvil o skřetech, kteří zabrali naší vesnici. Od zubrů a tee-pee se ozývaly skřeky, zapálené ohně na každém kroku a ukrutný smrad se linul směrem k nám. Lid se semknul jako jeden muž, bojovníci obklíčili skřety, zaútočili a po dlouhém boji všechny vytlačili do lesů mimo ležení. Ochranný kruh posiloval falangu i dospělé válečníky a skřeky se následně ozývaly daleko od naší louky. Kuduk Siorak se s Eldenorem za svitu luny podívali dalekohledem na noční oblohu a zjistili, že by mocné kladivo mělo dopadnout za dvě noci na místo směrem, kde byla dnes jedna z výprav překvapena Lešijem. Celou noc budou bedlivě střežit naše bezpečí hlídky a doufejme, že budou sny malých i velkých klidné.

Dnešní ráno bylo třeba vyrazit na výpravu a přinést do tábora dřevo z kouzelného stromu na výrobu trojnožky. Tentokrát byla již výprava klidná a první krok k úspěchu byl za námi. Mezitím, co si squaw vyráběly barevné ozdoby z korálků, bojovníci se trénovali v umění boje. Lovec Rego se s ostatními ujal výroby velké trojnožky. Sluneční kotouč pražil na naše hlavy, a proto jsme se vypravili smočit svá těla do blízkého potoka. K večeru, přesně po třech nocích, zavítal do našeho ležení hvězdář. Vyzkoušel si, zda je naše trojnožka funkční, a k radosti všech sklidila velký úspěch. Během dnešní noci hvězdář dokončí své výpočty a pokusí se zjistit, kam a za jak dlouho by mělo mocné kladivo dopadnout. Po večerním jídle vzplál oheň, rozezněl se zvuk kytary a zpěv mnoha hrdel. Když se měsíc vyhoupl na oblohu, hvězdář konečně spatřil letící kladivo a dle jeho výpočtů by mělo spadnout za dvě až čtyři noci ve směru za lunou nebo opačným směrem. Výroba trojnožky se tedy opravdu vyplatila.

Již sedm dní pobývají malí válečníci a squaw v našem ležení, avšak dnešní ráno se většina z nich vracela z lesů a luk po ranní meditaci. Pokrývky, pod kterými usínali, se během dopoledne sušily na slunečním svitu, a tak nastal čas na hraní her s temnou elfkou Eferis.

Po poledním jídle vstoupila do naší vesnice početná skupina velkých squaw a malých válečníků, kteří s námi již v minulých letech ve vesnici pobývali. Radostná zpráva se rozšířila po celém ležení a všichni jsme se sešli při vypuknutí vodní bitvy.

Odpoledne nastal čas na výrobu trojnohy pro hvězdáře podle malých modelů, vytvořených předešlý den. Dryáda Tilie nám poradila, kde najít padlý strom z kouzelného dřeva, ze kterého by bylo vhodné trojnohu zhotovit. Zoltán se Srnkou a některými dětmi z tábora se vydali k onomu stromu, avšak tam je přepadla tlupa skřetů. Zoltán, Srnka i Chayton byli zajati a zbytek výpravy prchal lesem pro pomoc do ležení.

Celý tábor se ozbrojil a s válečnou náladou vyrazil za záchranou svých přátel. Skřety jsme nalezli v lese, jak hlídají všechny zajatce z našeho lidu. Obr Erham, znalý skřetí řeči, vyjednal, že zajatce propustí, pokud porazí některý z našich bojovníků jednoho ze skřetů. Udatný a odvážný Vraní Srdce, Enor a Kerberos se snažili jeden po druhém skřety přemoci, ti však nedodrželi slib a z boje se stala bitva na život a na smrt.

Nakonec jsme však skřety přemohli, osvobodili naše přátele a pomohli jim dojít zpět do ležení. Abychom posílili dobro, které bude stát proti zlu ještě stovky let, usedli jsme při měsíčním svitu do sněmovního zubru, kde vzplanul Oheň nových jmen. Noví bojovníci a squaw přijali svá pravá jména, a ostatní souhlasně pokyvovali, neboť jména jako Rychlá Hvězda, Tala, Aponi či Polaris se všem opravdu líbila.

Dnešní slunečný den začal jako obvykle doplňováním zásob dřeva a hraním her jako je hutut nebo celodenní hra pod vedením obra Erhama “Hvězdní poutníci”. Po poledním jídle se v kruhu rokovalo o výrobě trojnohy pro hvězdáře. Ukázalo se, že to nebude vůbec jednoduchý úkol, a tak se budou všichni pokoušet vytvořit nejprve menší model. Odpoledne pozvali indiáni do svého poradního kruhu squaw a bojovníky, kteří se chtějí stát součástí indiánského kmene, a sdělili jim, co pro přijetí mezi ně, budou muset udělat. Strážkyně lesa Naira, která je hostem v našem ležení, provedla některé z nás svým ochranným portálem. První měsíční paprsky nasvědčují, že bude noc klidná a proto se ti, kteří chtějí získat své pravé jméno, vypravili s léčitelkou Žlunou na svou meditaci. Ať jejich sny ochraňují Duchové Lesa.

Nastalo další slunečné jitro a naši válečníci i squaw procitli do dne plného ruchu a činů. Po vydatném jídle ranním vkročili do našeho ležení vzácní přátelé – zaklínač Gald, po jehož boku kráčela obryně Melien se svým druhem Jenem, oba v dobrém rozmaru a s příběhy z dalekých cest. Před polední hostinou k nám zavítala též posádka z Kamenného města, aby prozkoumala čistotu a pořádek našeho tábora, což jsme s hrdostí i neochvějnou jistotou obhájili.

Když se však slunce sklánělo za obzor a v táboře zaplály první pochodně, přihnal se zlý šaman, temný indián z neznámých krajů. Mocným zaklínáním obrátil polovinu našich válečníků proti nám, až bratr proti bratru stál. V tu chvíli z nebe zasvištěl kouzelný šíp, jenž prorazil jeho obranu. Moc šamana slábla a on s nenávistným sykotem zalezl zpět do stínů, odkud přišel. Z jeho spárů jsme vysvobodili elfku Eferis, jejíž léčivý nápoj navrátil našim bojovníkům sílu a odvahu.

Dnešní ráno bylo k naší radosti slunečné a teplé po všech deštivých dnech, proto byl čas usušit mokré oděvy, doplnit zásoby dřeva a provést velkou očistu. Po poledním jídle provedli indiáni z našeho lidu obřad, při kterém vložili velkou moc do bambulkových šípů a požádali své duchy o přízeň do dalších dnů. Malí i velcí si později zahráli hru zvanou “Hutut”, za kterou byli odměněni zlatými valounky. Při setmění nastal čas provést obřad dřívek a ochránit tak naše ležení. Když se na obloze objevily první hvězdy, vydali jsme se
na kopec, ze kterého uvidíme celou oblohu, kdyby se náhodou podařilo zahlédnout padající mocné kladivo. Na kopci jsme se těsně minuli s páchnoucím skřetem, který před našimi zraky ukradl hvězdáři, který se nám později představil, jakýsi stojan na věc, o které mluví jako o “dalekohledu”. V naději, že nám dokáže poradit ohledně kladiva obrů a trpaslíků, jsme ho uvítali v našem ležení a všichni se uložili ke klidnému spánku.

Třetí den začal vydatným ranním jídlem, po kterém si ti nejstatečnější vyrobili bojové tyče a učili se umění boje v obranné formaci nazývané “Falanga”. Ostatní se dozvěděli o ochranné síle magického kruhu, kde budou v případě ohrožení, v bezpečí. Dospělí válečníci vyučovali umění lukostřelby, když se najednou na okraji našeho ležení zjevila neznámá osoba, falanga připravená k boji ale brzy zjistila, že přicházející osobou je trpaslík Tirno, přítel mnoha z našich dospělých válečníků a squaw. Přivítali jsme ho a s překvapením se ptali, proč vedou jeho cesty právě do našich končin. Začal vyprávět legendu o mocném kladivu, ukutém pradávnými trpaslíky a obry, s magickou silou, načež si ale obr Erham vzpomněl, že tento příběh slýchával od svých předků, když byl malý obřík, jako pohádku na dobrý spánek. Zda je to legenda nebo pohádka nikdo zatím neví. Večerní veselí překazilo vniknutí neznámých babic do naší kuchyně, zubrů i tee-pee, zachránil nás Tirno, který se s nimi již na svých cestách potkal a věděl, že sice špatně vidí, ale výborně slyší, proto celý lid zůstal bez hnutí a hlavně v naprosté tichosti, i když byly babice přímo před námi. Ticho a klid se vyplatily a odporné babice se od našeho ležení vzdálily. Trpaslík Tirno se je poté vydal sledovat a obr Erham se uchýlil za svými prapředky kameny, kde se snad dozví, co je na legendě pravdivé.

Během dnešního dopoledne potrápil ležení snad již poslední deštík, to ale válečníky ani squaw neodradilo od hraní městečka Palerma a shromažďování zásob dřeva na rozdělání večerních ohňů. Po výborném obědě od Druida bylo otevřené tržiště
s krásnými předměty, získanými
od kupců a také vypukl boj ve hře “Melstorm”, kde všichni získali zlaté valounky, které mohou později utratit v tržišti. Kožedělník Rego představil své umění otevřením vlastní dílny, během čehož se někteří věnovali střelbě z luku. Po večerním jídle zavítala do ležení Turiel se svým druhem Nastyrem.

Po tuhé zimě se během dnešního deštivého dne znovu shledali staří známí i nové tváře ve Světě Altairu. Během putování k našemu tábořišti zahlédl nejeden válečník a squaw zvláštní postavu, potulující se ve stínu stromů. Při rokování si někteří z nás vzpomenuli na dávnou postavu Lešije, ochránce lesa, který by se mohl v našich lesích objevovat. Vydali jsme se tedy na místo, kde jsme postavu viděli a našli jsme pod mohutných stromem ležet bezvládnou Paní Lesa, která ale netušila, kdo Paní Lesa je a opakovala, že je indiánka “Bílá srnka”. Nevěděli jsme, co si o jejím tvrzení myslet, ale přicházející indiánky Myška a Tlapka její slova potvrdily. Za soumraku jsme všichni usedli ve sněmovním zubru a oživili staré příběhy při Kruhu světel.

Ó slyšte, vy poutníci i usedlí, co dlí pod nebem světa Altairu!
Neboť v těchto dnech, kdy hvězdy září jasněji než jindy a mlhoviny na obloze kreslí příběhy dávno zapomenuté, se naše zraky toužebně upínají vzhůru — snad v naději, snad ve vzpomínce na ty, kteří k nám brzy dorazí z dalekých krajů…

Avšak ač hlavami sníme o nebesích, srdce i smysly zůstávají bdělé. Oči zvěře, bytostí magických i dravců, jež přebývají v lesích, v travinách i pod zemí, se neodvrací od noční oblohy. Naše společenstvo střeží hranice naší osady, ale jako by sama příroda věděla, že čas změny se blíží a nic nesmí být ponecháno náhodě.

A tak, zlatý valounek po valounku, směňujeme naše poklady u cechu obchodníků. Sušené plody, měchy s vínem, nové přikrývky, svíce z medu a lektvary již zaplňují naše truhly. Připravujeme stůl pro ty, kdo se k nám navrátí, a v tichu noci doufáme, že jejich kroky zazní po pěšině dříve, než se slunce přehoupne přes letní obzor.

Takováť je chvíle naše — rozpolcená mezi snem a bděním, mezi hvězdami a zemí.

Uprostřed kamenných zdí staré krčmy, kde světlo loučí kreslilo na dřevěné trámy tančící stíny, jsme se sešli nad mapou rozprostřenou po těžkém dubovém stole. Poháry plné pěnivého moku doprovázely naše rokování, zatímco prsty klouzaly po křivolakých cestách a značených křižovatkách osudu.
Jedni viděli příležitost – výpravu za skrytým pokladem, jehož strážcem je samotný duch dávno zapomenutého krále. Jiní však varovali před neznámými hrozbami, které číhají za okrajem pergamenu, kde končí jistota a začíná říše neprobádaných krajů.
A tak se rozhodovalo mezi odvahou a rozvahou, mezi honbou za slávou a vážením rizik. Krčmář tiše přihlížel, zatímco osud naší družiny se začal pomalu rýsovat v šeru pod klenutým stropem. Co přinese zítřek? Rozhodnutí padne před svítáním…