Altairové Zvěsti

Dnes brzy po poledni se rozezněl pronikavý tón svolávacího rohu. Naposledy jsme společně stanuli v kruhu, abychom si řekli vše, co ještě mělo zaznít. S úsměvy na rtech jsme si vyměnili slova díků a uznání. Jsme vděčni, že jsme se mohli znovushledat s přáteli z minulého roku a poznat přátele nové. Těší nás, kolik přátelství bylo navázáno a ani slova nedokážou popsat, jak rádi jsme za svět, který zde společně vytváříme. Za místo, které i přes skřetí nebezpečí, jež skýtá, je útočištěm pro všechny, kteří mají dobrá srdce a dobré úmysly. Otíráme slzu dojetí a těšíme se na další dobrodružství, které na nás chystají časy nadcházející…

Dnešní poklidný den naši válečníci a squaw strávili u nedaleké tůňky, úklidem svých zubřiků a teepee a mnoha příběhy dračího doupěte. Společně také nacvičovali příběh, který jsme letos prožili, aby ho divadelně ztvárnili. Vlčí Tesák v roli Tilie, Kerberos jakožto skřetí náčelník Belgor či Kyoko jako Paní Lesa a mnoho dalších nadějných komediantů pobavili, rozesmáli i dojali všechny přihlížející. Squaw Nadia také plnila jednu ze svých zkoušek pro vstup do obří rasy, jež se skládal z výroby kyje, válečník Chayton podnikl noční výpravu k nedaleké mohyle, kde hledal, a nalezl, starou trpasličí zbroj a mnoho dalších z mladšího lidu Altairu podnikali svá poslední dobrodružství tohoto léta. Po očistě těla a večerním pokrmu jsme se odebrali ke společnému ohni, kde jsme za zvuků sladkého dřeva zapěli mnoho písní. Pak už jsme jen zapálili ohně v našich stanech a společně se uložili ke spánku.

Už od brzkého rána jsme byli v oslavné náladě. Bohatá snídaně nás připravila na nadcházející den plný her, radovánek a dalších slavnostních kratochvílí, neboť skřetí náčelník Belgor byl zabit a celý svět Altairu právem slavil své vítězství. Po západu slunce byl tedy svolán kruh, slavnostně zapálen oheň ze čtyř světových stran a započalo hodování. Náš druid se svým přítelem připravili oblíbený pokrm z města Burger, kterým vykouzlili úsměvy na už tak veselých tvářích našich válečníků a squaw. Vítr k nám zavál i potulné trubadúry, kteří nám po celý večer hráli k tanci a poslechu. Dorazily i půvabné ženy z kmene Freya, které nás učarovaly svým ohnivým umem, a mnoho našich dávných přátel se připojilo k oslavám - Regovit se svým synem, Půlnoční Blesk se svou squaw i Turiel se svým druhem Nastyrem zpívala a tančila až do samého rána. Všichni jsme pak ulehli ke spánku s lehkým srdcem, unavenýma nohama a radostným pocitem vítězství.

Dnešní den již od časného rána voněl změnou a dobrodružstvím. Hned po ranním pokrmu se dvě výpravy vydaly na cestu s cílem usmířit živly a entity, které jsme naším chováním posledních dní rozladili. Lesní Žluna vedla výpravu k indiánskému pohřebišti, kam navrátila popel dávného šamana se svým synem, věnovala jim dar a poprosila o odpuštění. Tilia se s druhou družinou vypravila k entovi pravěkého dubu, aby navrátila uzmutý kořen. Za tónů písně Bohyně Matky Země společně umístili kořen na své místo, s omluvnými slovy a slovy díků na rtech se odebrali zpět do ležení. Odpolední čas byl zasvěcen přípravám na nadcházející boj - vylepšování zbraní a soubojům Maelstromu. Odpočívali jsme ve stínů stromů za zvuků kytarového nástroje a Melien půvabného zpěvu, sestavili jsme draka, kterého vítr proháněl oblohou a vyrobili jsme korunu pro Paní Lesa, kterou jsme doufali, že přijme jako dar a symbol naší pokory…Bylo nicméně jasné, že poklidný den brzy skončí, neboť dřív či později skřetům dojde, že artefakty byly ukradeny z jejich tábora a, jen co slunku začaly docházet síly, ozval se známý třeskot zbraní, bojové výkřiky a smích, při kterém se tajil dech. Skřetí vojsko vtrhlo do našeho ležení. Válečníci popadli zbraně, druid metli, squaw se chytli za ruce a čelili jsme svému osudu. Bojovali jsme statečně, ale bylo jich přespříliš. Pomalu ale jistě nás vytlačovali z naší vesnice, dali jsme se na útek do lesů a s tíživým srdcem jsme sledovali, jak obsazují naše ležení. Spací pytle lítaly vzduchem, skřeti bez milosti vyhazovali vše, co jim přišlo pod pařáty. S posledními zbytky sil jsme se vydali k místu, kde nás před několika málo dny navštívila Paní Lesa. Padli jsme na kolena, se zoufalstvím v očích a nataženými pažemi jsme povzvedávali korunu k výši. Lesa Paní vyslyšela naše volání a zjevila se jako pára před našimi zraky. Neboť jsme si usmířili lesní enty i indiánské předky, uvolila se nám pomoci v tíživé situaci. I ji skřeti obtěžují a škodí jejím lesům, vyšla proto s námi zpět do bojového pole bok po boku a skřeti začali pod jejími kouzly padat jako mouchy. Erham se vrhl na skřetího náčelníka a dvěma mocnými ranami ho připravil o život. Radostná zvolání a vítězný pokřik se ozvali naší vesnicí. Ležení se uložilo ke spánku s úsměvy na rtech.

Slunce prosvětlujíce stany nás uvítalo do dalšího letního dne. Dopoledne jsme se věnovali běžnému chodu vesnice - sušili jsme promoklé oděvy z posledních dní, doplňovali zásoby dřeva a čistili naše obydlí. Obr Erham na odpoledne připravil hru pro výcvik falangy, které se účastnilo celé ležení. Za zlaté valounky, tak válečníci i “skřeti” trénovali strategii, obratnost a schopnost spolupráce. Po hrách se ležení přesunulo k důležitějším činnostem - byla potřeba získat napodobeniny artefaktů, které jsou ve vlastnictví skřetího náčelníka Belgora. Lesní Žluna ušila váček, do kterého jsme dali prach a squaw pročesávali les, aby našli kořen podobný tomu z údajného bludného dubu. Hned po západu slunce jsme se oděli do černého a vypravili se na cestu do skřetího ležení. Plížili jsem se tmou, než jsme spatřili vysoké plameny a mnoho postav křepčíce kolem ohně. Skřetí jazyk hlasitě zněl do dáli a dech se tajil, když se Kyoko a Chayton oddělili, aby se nepozorovaně vkradli do tábora a artefakty zaměnili. Srdce divoce bila, když se oba odvážlivci hrdě vrátili s uzmutými artefakty. Lehkým krokem jsme se vrátili do tábora, rozdělali ohně v zubrech a teepee a uložili se ke spánku.

Noční hlídka bedlivě střežila náš odpočinek a i přes neznámé pazvuky, které se ozývaly z lesů, byla naše noc ničím nerušená. Dopolední život ve vesnici byl poklidný. Horká sprcha prohřála naše zkřehlé údy, proběhl úklid ležení, navlékání korálků a další odpočinkové činnosti. Po poledním pokrmu jsme se odebrali do lesů, kde se jednotlivé skupinky válečníků a squaw procvičili v mrštnosti a počtech. Zop Zop, Vraní Srdce a Chayton také absolvovali další ze svých zkoušek k lidské rase, jejich úkolem bylo z nasbírané smoly stromů vyrobit pochodeň. Zdali byla jejich zkouška úspěšná, se ukáže zítřejší noci. A neboť čas nám neúprosně šlape na paty a skřetí vojska se k nám stahují každým dnem, bylo usneseno, že po západu slunce se celé ležení odebere ke hře - zasvěcujícímu rituálu nočních chodců, při kterém se válečníci a squaw plížili kolem lovců, kteří strážili pochodně a jen podle svého sluchu tlesknutím vyřazovali jednotlivé zvědy. Z této hry vzešla skupina těch nejschopnějších, kteří byli dále podrobeni zkoušce, při které Gald zvolil dva, kteří se následující noci proplíží do skřetího tábora a vymění artefakty, jež jim předal Aryn za prachsprosté podfuky. Jen co bylo toto usneseno, ležením se ozvaly skřetí pazvuky, při kterých vstával mráz na zádech. Během několika málo úderů srdce bylo již spící ležení na nohou a bojovalo o svoji záchranu. Boj to byl dlouhý, ale naši bojovníci je přeci jen zahnali do tmy…

Vesnice se probudila do klidného rána, vůně kakaového nápoje a teplá snídaně předzvěstovali pokojný den. Opak byl ale pravdou. Průtrž mračen a zvuky hromů nás vyhnali do našich zubříků a teepee, kde jsme se uchýlili k ohni, karetním radovánkám a příběhům, když v tom, uprostřed největší bouře, do našeho ležení vkročil náš starý známý. Arynovi kroky ho opět zavedli mezi nás, aby zvěstoval o úspěšnosti naší snahy vyčistit pramen řeky. Když mu byl v kruhu předán váček s prachem, jež řeku soužil, předal i on nám slíbenou odměnu dvě sta zlatých valounků. To nebylo ale vše, co měl náš přítel na srdci. Na svých cestách narazil na cech dřevorubců a lovců, kteří též vypsali odměnu - za skolení zlé čarodějnice nabízejí dokonce tisíc zlatých. Většina našich válečníků a squaw již jímali podezření o Arynově pravdomluvnosti po několik dní, ale stejnak jsme se rozhodli za čarodějnicí vyrazit o ověřit přítelova slova. Oblékli jsme pršipláště, obuv proti vodě a vydali se na cestu. Šli jsme jen několik málo minut, než se něžná ženská postava zjevila přímo před našimi zraky, ošetřujíce padlý strom. Paní Lesa stačil jediný jemný pohyb ruky, aby kořeny svázala nohy všem, kdož stanuli proti ní. Do hrobového ticha promluvila o naší hlouposti a naivitě, se kterou jsme slepě následovali pokyny cizáka. Mluvila o škodě, kterou jsme natropili a o nutnosti navrátit vše uzmuté nazpět. Neboť jsme stále potřebovali důkaz pro Aryna, abychom mohli sledovat jeho úmysly a kroky, uchopil zaklínač ostří meče a zakrvácel kapesník temnou červení. Spěchali jsme zpět do ležení, kde čekal Aryn. Převzal si krvavý důkaz a se slovy díků se vydal za cechem dřevorubců a lovců pro naši odměnu. Ihned jsme se vydali za ním, tiše si našlapovali do stop a plížili se ve stínů stromů. Aryn došel k malé skupince černě oděných postav, skřetí pazvuky se rozezněly nocí…z úkrytu jsme sledovali děsuplné dění. Skřetí náčelník rodu Skurut-hai Belgor s bujarým smíchem přijal váček s prachem, když ovšem do pařátů uchopil zakrvácený cár hadru, zčernal zlostí. Křičel na Aryna, švihal ho klacky a plival síru kolem sebe. S řevem a výhružkami smrti ho poslal zpět pro pravou krev Paní Lesa. Rozběhli jsme se zpět do ležení, kde jsme s přátelskou maskou vyčkávali s jakou lží dorazí tentokráte. Jen co překročil hranici ležení, byl sražen k zemi, spoután a dlouze vyslýchán. Jen pod velkým nátlakem přiznal se slzami v očích, že Belgor drží jeho ženu a děti a jen strach ho nutí pracovat pro zlého pána usilující o naše vyhlazení. Aryn byl spoután až do pozdních večerních hodin, kdy se s Půlnočním Bleskem a Eldenorem vydal na výpravu k domnělému skřetímu táboru. Hrůzné představy se bohužel potvrdily - nedaleko od nás se shlukuje skřetí armáda… Poté, co se Arynova slova potvrdila, vydal se sám na záchrannou výpravu za svou rodinu. I Bleska přemohl strach o svou squaw a vydal se do tmy. Ležení se v ponuré náladě uložilo ke spánku.

Noční přepad skřetů, jež narušil naše včerejší rozjímání dopadl chválabohyni úspěšně. Průzkumná skupinka byla rozprášena našimi bojovníky, kteří je s válečným křikem zahnali na ústup. Po již ničím nerušené noci se vesnice probrala do pošmourného rána. Děkovali jsme Bohyni Matce Zemi, že nám seslala tolik vytoužený déšť, který spláchl sucho posledních dní a skřetí pach, jenž se od včerejší noci táhl naším ležením. Bubnováni kapek doprovázelo naši kožedělnou práci při výrobě amuletů pod mistrným vedením Regovita a jen co odpolední slunko vysušilo trávu pod našima nohama započal litý boj Maelstrom. Šípy lítaly vzduchem, mágové se hbitě vyhýbali výpadům rytířů a oživovali padlé, co jim síly stačily. Po očistné koupeli v nedaleké tůňce se již ležení jalo k přípravám pro nadcházející slavnostní večer. S posledními paprsky byl oblečen obřadní šat a rozdělán čistý oheň. Za zvuků bubnů jsme usedli do sněmovnímu zubříku, aby ti, jejichž meditace byla úspěšná, přijali svá pravá jména. Lesní Žluna vyřkla mnoho jmen - Madlen je od dnešního večera známá jako Nadia. Petr si zvolil jméno Tayen, Julie přijala jméno Liška a Stella hrdě nosí jméno Vlčí Tesák. S těmito a mnoha dalšími jmény dnes ulehli válečníci a squaw ke spánku. Nechť svá jména nosí statečně a s hrdostí.

Jasná a tichá noc pročistila mysli našich válečníků a squaw, kteří za svitu měsíce rozjímali nad svými pravými jmény. Navraceli se za úsvitu do naší vesnice plni klidu a pýchy, že statečně prošli nelehkou zkouškou. V dopoledním čase jsme se věnovali souboji k poctě boha Hututa, neboť k nám dnes po mnoha dnech dorazili kupci se svým zbožím, za získané valounky jsme pořídili všemožné šperky, vonné tyčinky, korálky a další artefakty známé i neznámé. Podvečer konečně nadešel čas výpravy podél toku řeky, abychom našli zdroj otravy, kvůli které trpí celá nedaleká vesnice žízní. Cesta byla daleká a trnitá, před setměním jsme ovšem došli k prapodivému místu, kde doposud průzračná voda začala trpce čpět…Z vysokého břehu se do vody sypal prach, ihned jsme tedy vystavěli hráz a nabrali trochu prachu do váčku jako důkaz pro našeho přítele Aryna, když v tom Eldenor vzal kámen z navršené hromady, ze které s hlasitou ránou vybouchl proud jisker a vznesl se dým vysoko nad naše hlavy. Naši indiánští druzi ihned zbystřili. Navršená hromada kamení skýtala pradávnou peroutku a dvě lebky, pohřbené ve vymletém korytu řeky. Pradávné indiánské pohřebiště, které jsme pod záminkou dobré víry narušili vyvolalo silnou vlnu vzteku a zášti, která ovládla Lesní Žlunu, Půlnočního Bleska i Medvědí Tlapu. S křikem, hlasitým hartusením a slovy výtek odehnali celé ležení zpět do tábora. Cesta to byla ponurá, naše srdce tížila zlá slova vyřknutá. Poprvé za mnoha let jsme v táboře stanuli ve dvou znepřátelených kruzích. Dlouhou dobu oba kruhy rokovaly, kdo je v právu a kdo na výši. Ctíme více naše zemřelé a narušení jejich věčného odpočinku je nepřekonatelným zločinem či je důležitější úcta k živým a záchrana zdroje pitné vody? Jen moudrá slova vědmy Taroty, která nám při svém odchodu kladla na srdce, že v jednotě je síla, nám pomohla překonat sváry a usednout společně k jednomu ohni. Zaznělo jen několik málo tónů strunného nástroje a pár písní, jež potěšily naše srdce, když v tom se táborem rozezněl hlasitý poplach do zbraně. Pach síry se plížil vesnicí, rudo-zelené záblesky osvítily setmělou louku a hlasité skřeky nám hnaly mráz po zádech. Ozvalo se řinčení mnoha mečů…

Po noci plné blesků a hromů se naše ležení probudilo do dalšího slunného rána. Po obvyklé výpravě na dřevo do našich zubříků a teepee se válečníci vrhli na zdokonalování svých zbraní, psaní dopisů a na stavbu přehrady v místním potoce. Do naší vesnice též zavítala návštěva z kamenného města, která zjišťovala, zdali naše ležení netrpí morem a naše kuchyně hnilobou - a s radostí shledala naší vesnici zcela bez poskvrnky. Opět k nám též zavítali naši staří přátelé, Regovit z Jakubštejna se svým prvorozeným synem Jakubem, kteří pro naše válečníky a squaw připravili lukostřelecký turnaj, za který štědře rozdali mnoho zlatých valounků ze svých měšců. Bohatý obnos si odnesl především Zob Zob, kterému vítr i slunce dnes byli obzvláště nakloněni. Cesty osudu k nám zavedly i Marymel se svou následovnicí a také milou squaw našeho indiánského válečníka Tlapy s nejmladším bojovníkem. Energie naší vesnice k nám zavála i moudrou vědmu Tarotu ze země Oraculus, která předala něco málo ze své moudrosti a na krátkou dobu spočine v našem ležení. Lesní Žluna též usoudila, že dnešní noc bude dobré kouzlo pro meditaci, při které mohou mladí našeho lidu získat své pravé jméno. Odpolední horký vzduch nás opět vyhnal do vodní bitvy, která udržela naše těla v chladu a připravila bojovníky na večerní nácvik falangy. Po ní již nastaly přípravy na večerní meditaci a mladí válečníci a squaw se pod ochranným kouzlem vydali sami do noční krajiny…

Po včerejším nočním útoku skřetů již následovala klidná noc, na kterou nepřetržitě dohlížela udatná hlídka. Probudili jsme se do dne jako stvořeného pro očistu těla i duše. Poté, co jsme řádně omyli naše špinavá těla, jsme se zaměřili na nácvik lukostřelby, tréninku naší fantazie a strategie při dračím doupěti, chladné lázni v nedalekém potoce a trápili jsme naše mysli záludnou hrou, ve které Lesní Žluna testovala naši paměť a schopnost spolupráce. V podvečerních hodinách nás přítel Aryn v kruhu poprosil o pomoc vzdálené vesnici, kde z ničehož nic začaly umírat hospodářská zvířata a otrávená voda sužovat všechny obyvatele. Za laskavou pomoc přislíbil starosta dvě sta zlatých, což jen přispělo k našemu rozhodnutí se v nejbližších dnech vypravit proti proudu řeky a objevit příčinu potíží. S příslibem brzkého setkáni se Aryn vypravil na cestu a ležení se uložilo k spánku…

Ochranná kouzla zajistila klidné chvíle odpočinku celé naší vesnici a válečníci se tak dnešního dne mohli věnovat nácviku falangy a squaw rozpravám a příběhům při výrobě korálkových šperků. Vynaložené úsilí ocenil náš druid flank steakem, čímž všechny uvrhl do masového kómatu a odpoledne jsme se proto uchýlili do stínů stromů k odpočinku. Po načerpání sil se ležení odebralo do lesa, aby se procvičilo v umu plížení a nenápadném přikrádání. Ti nejlepší byli po zásluze odměněni zlatými valounky. Nicméně protože naše vesnice nepatří k nejbohatším, byl v kruhu nadnesen způsob možného přivýdělku. Aryn se zmínil o cechu kupců, kteří hledají odvážlivce, aby je zbavili kořene bludného dubu. Za tuto službu nabídli štědrou odměnu sta zlatých. Ležení se ujalo tento úkol vykonat a vypravilo se k dubu. Již po cestě k nám les promlouval a signály byly více než smíšené…Když jsme našli dub, došlo ovšem k vyhrocené potyčce mezi členy ležení. Dryáda odmítla kořen uzmout, neb se podle ní nejednalo o zhmotněné zlo, ale naopak o pradávný strom, praotce místního lesa. I přes neshody se Zoltán a Gald ujali kořen uřezat. V ten moment kus kmenu vyšlehl oheň a s jedovým zápachem zasyčel. V hrobovém tichu jsme se vrátili do ležení, kde jsme předali kořen Arynovi. S díky na rtech převzal kořen a jal se ho předati cechu kupců. S plným měšcem se vrátil jen pár okamžiků po tom, co naši udatní válečníci zahnali skupinu skřetů, kteří v noci prozkoumávali okolí našeho ležení…

Po klidné noci se ležení probudilo do slunečného rána a odpočatí válečníci se tak mohli věnovat radostným kratochvílím, nácviku lukostřelby, malbě či odpočinku. Mladý bojovník Vraní srdce se dnešního dne taktéž rozhodl vykonat jednu z prvních zkoušek, díky které bude o krok blíž k tomu stát se příslušníkem vytoužené rasy.
V odpoledním čase jsme společně usedli do sněmovního stanu a pod Galdovým vedením jsme prožili chvíle krušné i radostné při záchraně městečka Palermo před útokem vlkodlaků. I naše vesnice prožila radostné okamžiky, když k nám zavítal neznámý poutník, který nabídl své služby výměnou za nocleh a něco teplého do žaludku. Přezdívá se mu Aryn a všichni se těšíme na příběhy, které bude vyprávět… Zážitky z cest a výprav vyprávěl i Půlnoční Blesk se svou squaw, které cesta osudu opět zavedla mezi nás. I oni se po západu slunce přidali ke společnému rituálu zasvěcenému Bohyni Matce Zemi, při kterém jsme žádali o požehnání naší vesnici a ochranou ruku, která bude strážit naše klidné sny…

Radost a úsměvy provázely dnešní shledání se starými přáteli i novými tvářemi. Po ubytování a obhlídce ležení jsme se uchýlili k první vodní bitvě, která udržela naše těla v příjemném chládku i v perných teplotách. Někteří z válečníků a squaw již měli možnost získat první zlaté valounky za vítězství a doufají, že si za ně budou moci pořídit poklady od cechu kupců, kteří snad brzy navštíví naše ležení.
Po gulášových hodech při západu slunce jsme usedli do Kruhu světel, kde jsme vzpomínali na příběhy uplynulého léta, vzájemně se představili a při svitu hvězd spokojeně ulehli ke spánku.

Jarní probuzení se odráží ve vzduchu plném květů a nových listů, které začínají šeptat příběhy nového začátku. V lese se shromáždila skupina starých přátel, kteří se neviděli od posledního zimního slunovratu. Oprášili své zbraně a svůj um, zatímco se kolem nich rozléhaly zvuky lesa přivítaného jarem. Stůl byl prostřený svěžími jarními pochoutkami a nad šálky vonného zeleného čaje se vyprávěly příběhy zimních dobrodružství a plánovaly se výpravy pro nadcházející léto. V tomto kouzelném období se vše zdálo možné a radost z opětovného setkání dodávala každému z nás novou energii pro nadcházející měsíce.

Radostné úsměvy a hřejivá slova provázela setkání čtyř dávných přátel, jejichž cesty se jednoho chladného večera opět protnuly. Oheň zaplál ve stříbrném království bohyně Matky Země, meče i zbroj byla odložena, aby se nad pohárkem horké medoviny vyprávěly příběhy z měsíců minulých a rokovalo se o časech nacházejících...Uprostřed stříbrného období se těšíme vzpomínkami na ony teplé dny a s radostí vyčkáváme na setkání s našimi přáteli, mladými válečníky a squaw uprostřed srpenatého měsíce roku příštího...